Naomi Aldort

Lono, o naturálnom prístupe k naším deťom

  • O nás
  • Aktuality
  • Eko škôlka Lieska
  • Články
  • Galéria
  • Kontakt
  • Podpora

  • Naomi Aldort

    Naomi Aldort

    1.     Dítě má pravdu.

    Ať už dělá cokoliv, má k tomu pádný důvod. Opravováním v něm vyvoláváte pocit selhání. Podstatné je najít pravou příčinu jeho jednání a tu napravit. Zpravidla za ní stojíme my ― většinou jsme dítě něco nevědomky naučili nebo máme nerealistické očekávání. Dítě je naše zrcadlo.  

    2.     Poslušnost není naším cílem.

    Znamená totiž, že dítě se bojí. Možná dělá dobrou věc, ale ze špatného důvodu. Bojí se trestu, naší zlosti nebo že přijde o naši lásku. Poslušné dítě může později poslouchat kohokoliv, třeba vůdce gangu. Naučí se poslouchat jiné, a ne samo sebe. Člověk by měl také někdy poslouchat jiné lidi, ale měl by se vždy nejdříve poradit sám se sebou a umět se rozhodnout, koho a kdy poslouchat.  

    3.     Naším cílem je, aby dítě bylo nezávislé, aby dítě v každé chvíli cítilo: „To, jak se cítím, je správné“.

    Tento pocit sebedůvěry budujeme tak, že reagujeme na jeho potřeby. Nemusíme se obávat, že později bude dělat věci na úkor jiných lidí nebo že se o druhé nebude starat. Naopak: pro dítě, které se cítí nezávislé a důvěřuje si, je mnohem snadnější všímat si druhých a starat se o ně.  

    4.    Spokojené dítě se chová dobře ze své vlastní svobodné vůle.

    K tomu nepotřebuje příkazy, zákazy a napomínání, potřebuje jen, aby byly naplněny jeho základní potřeby, jimiž — kromě těch fyzických — jsou: bezpodmínečná láska, možnost sebevyjádření, emocionální jistota, samostatnost a moc nad sebou a sebevědomí.

    5. Lidé jsou ze své podstaty nezávislé bytosti.

    Protože ovládáním jdeme proti této přirozenosti dětí, vytváříme agresi, vzdor. Jiné děti tím přimějeme k vnitřní rezignaci a vytvoříme v nich pocit uzavření, nejistoty a neschopnosti důvěřovat sám sobě.

    6. Naším cílem je, aby děti byly šťastné.

    Snažíme se je toho co nejvíce naučit, aby toho co nejvíce dosáhly a co nejvíce měly, a potom mohly být šťastné. Na tom není nic špatného, daleko důležitější však je naučit děti být šťastné rovnou. Nezávisle na tom, jestli dostanou to, co chtějí, jestli se jim něco podaří. Aby byly schopné BÝT. Učme je BÝT raději než DĚLAT a MÍT.

    7.    Když dítěti pomáháme, ve skutečnosti ničíme jeho sebeúctu.

    Říkáme mu tím: „Ty to neumíš. Já ti to ukážu. Já ti pomůžu.“ Dávejme dětem takové projekty a činnosti, které zvládnou samy. Ne příliš snadné, ale ani ne tak náročné, aby je odradily nebo aby při nich potřebovaly naši pomoc. Pokud vidíte, že na něco nestačí, je lepší vybrat jim něco jiného, než jim pomáhat.

    8.    Chválení ničí sebeúctu a je druhem manipulace.

    Když dítě chválíme, chceme, aby něčeho dělalo víc. A ono to funguje, ale opět ze špatného důvodu — chce získat naši lásku. Učíme děti být závislé na mínění druhých lidí. Tento přístup vnáší do života nejistotu.

    9. Svoboda není povolení dělat cokoliv.

    Dát dítěti moc nad sebou samým neznamená dát mu moc nad rodiči a ostatními lidmi. Protože to je pro dítě příliš mnoho moci, která jej frustruje a oslabuje.      

    Autor: Mia Weissová, Zdroj: výběr z knih Naomi Aldort,

     

    „Naomi Aldort – vychovávame deti a rastieme s nimi “

    1.         Dieťa je nezávislé a samostatné, keď sa riadi tým, čo samé cíti

    2.        Dieťa má vždycky pravdu (vaše dieťa je ako vietor) –

    •          dieťa vyjadruje absolútne úprimne svoje pocity. Dieťa spočiatku nešpekuluje, nevymýšľa si, nevytvára žiadne klamstvá, pokrytectvo – reaguje úplne otvorene.

    •          Keď neprijmeme jeho reakciu, hodnotíme ju, posudzujeme a odoberáme mu jeho reakciu vetami: „Veď to nie je tak hrozné... čo to vyvádzaš.... veď sa nič nestalo....“, keď vezmeme dieťaťu jeho reakciu bagatelizovaním, budeme ju spochybňovať a to viac krát za sebou, dieťa zistí, že sa s nami nedá otvorene rozprávať, že sa s nami nedá dohodnúť... dieťa zistí, že sme vlastne nekompetentní, pretože uvidí, že mu to proste neveríme, že my s ním nekomunikujeme, my mu niečo rozprávame, čo mu nie je nič platné... a to dieťa sa potom, následkom našej reakcie  naučí klamať.

    •          Naomi Aldort doporučuje potvrdzovať jeho pocity („si veľmi rozčúlený však, pretože si musel odísť od svojej obľúbenej činnosti...ja to chápem....rozumiem ti, že sa hneváš....aj mňa by to naštvalo....“)

    •          Nie vytvorenie tlaku ale prejavená empatia je cesta... Je to obrátene ako sme boli naučení...my sme si mysleli, že je správne, aby sme vyvinuli na dieťa tlak, aby pochopilo, aby sa konečne začalo chovať „normálne“... ale akonáhle prejavíme empatiu, dieťa prestane, pretože už sa cíti byť pochopené... https://www.youtube.com/watch?v=_rM6_IMylFk

    3.        Poslušnosť nie je našim cieľom

    4.        Predstava, že by sa mali malé deti hrať s ostatnými malými deťmi, to je skutočne zlý nápad

    5.        Vaše dieťa sa zlostí, vy sa zlostíte

    6.        Keď deťom pomáhame, poškodzujeme ich sebavedomie – dajte deťom veci, ktoré zvládnu, alebo pokiaľ niečo nezvládajú, tak im to nedovoľte aby z toho neboli frustrované

    7.         Chvála a odmeny ničia sebavedomie a motiváciu

     

    Spracovala: Petra Nenčevová/LONO


    Dajte o nás vedieť na sociálnych sieťach. Ďakujeme!