Lono, o naturálnom prístupe k naším deťom

  • O nás
  • Aktuality
  • Eko škôlka Lieska
  • Články
  • Galéria
  • Kontakt
  • Podpora

  • Jiřina Prekopová

    Desatero obnovy lásky v rodině podle etiky PhDr.Jiřiny Prekopové

    Motto:,, Je lepší zapálit svíčku nežli lamentovat nad tmou.“ (staré čínské přísloví)

    1.         Přijímej sám sebe takového jaký jsi a měj se rád, i když chybuješ.

    2.        Přijímej své vlastní rodiče takové jací jsou a přijímej je v úctě, i když chybují.

    3.        Přijímej partnera i s jeho rodinou takové jací jsou a přijímej je v úctě, i když chybují. Protože bez nich by nebyla ani tvá současná rodina.

    4.       Věz, že každý člověk v systému své rodiny má nezaměnitelné místo, kterého se mu dostává již jeho příchodem.

    5.       Věz, že početí dítěte je aktem přijetí a žití bezpodmínečné lásky k dítěti. Vnímej jedinečnost těhotenství každé ženy a dávej jí podporu na této nelehké cestě.

    6.       Jakožto děloha dává pevné hranice tvému dítěti, tak i ty mu dávej zažít tuto nepostradatelnou jistotu, bezpečí a důvěru ve tvém náručí. V pravý čas však dopřej dítěti svobodně se odloučit, dej mu možnost rozvinout se a podpoř ho v jeho zvědavosti, podnikavosti a tvořivosti.

    7.       Dbej na to, aby tvé vyjadřování bylo jednoznačné; tvé ano je ano a tvé ne je ne.

    8.       Uč se, že nejprve je důležité vnímat a vyjadřovat své vlastní pocity plynoucí ze vztahu, aniž bys toho druhého kritizoval, odsuzoval a ponižoval. Bez toho se nemůžeš emočně konfrontovat a vcítit do druhého. Dbej na to, abys proměnil hádku v usmíření dříve, než slunce zapadne.

    9.       Věz, že trestáš-li dítě bitím, posíláním pryč, mlčením, ignorací a zastrašováním, dítě se cítí opuštěné, nepřijaté a bez lásky. Vychovávej dítě ne ve strachu a pod tlakem, ale v atmosféře lásky a radosti.

    10.     Žij výše uvedené v jednotném spojení s tvojí rodinou a tím dávej svým dětem vzor. Takto my lidé pěstujeme a obnovujeme bezpodmínečnou lásku v rodině.

    „A tak jdem, mrtví, živí, nezrození, nekonečné pokolení…“(Josef Hora)

    Obnova lásky v rodině – výchova láskou

    Nejpodstatnější usměrňující silou v životním stylu rodiny je bezvýhradná láska mezi otcem a matkou a mezi rodiči a dětmi. Jen tato láska otevírá brány pro osobní svobodu.

    Konflikty se řeší zásadně empatií (vcítěním se do druhého člověka), která se naplno žije při emoční konfrontaci. Každý z těchto dvou lidí vyjádří v 1. osobě tváří v tvář svou bolest, takže se ten druhý do něho může vcítit a možná pro podruhé vzít více ohledu („Mám na tebe zlost, když si neuklízíš svoje věci.“ „Bolí mne, když na mne křičíš.“)

    Konflikt nesmí být vpůli přerušen a usmíření nesmí být přerušeno na někdy jindy. Svár končí výlučně usmířením, tj. potvrzením bezvýhradné lásky („Mám tě přesto ráda, i když zlobíš.“), jak praví biblická moudrost: „dříve než zapadne slunce nad vaším hněvem“. Tělesná blízkost mezi těmi dvěma během jejich konfrontace se řídí podle věku a stupňuje se podle míry bolesti. Proměna zlosti a smutku do bezvýhradné lásky a radosti se může v lehkých případech odehrát jen během rozhovoru a kontaktu z očí do očí (bez dotyku), v těžších případech je třeba dotyku (např. ruky dítěte, která bije, nohy dítěte která kope ale i úst dítěte, která plivou) a pro těžká zranění, která nejdou slovně zpracovat, je třeba pevného objetí (např. žena se distancuje od muže, který ji nepodržel, aby se vyplakala po úmrtí dítěte).

    Pod tímto zorným úhlem se jeví nepřístojnost všech tělesných trestů i trestu odnětí lásky („time-out“). Zamezují totiž proces emoční konfrontace, ústící přes empatii do bezvýhradné lásky. Tento životní styl určují rodiče v jednotném spojení a především dávají v tomto smyslu dětem vzor. (Je to podobné jako pravidla silničního provozu, např. přednost zprava).

    To znamená, že své vlastní konflikty, pokud jsou tematicky dětem přístupné, v jejich blízkosti konfrontují a smíří se spolu. Ukazují dětem, že chtějí své vlastní rodiče i tchýni a tchána přes všechny výhrady milovat nebo alespoň ctít. Totéž se týká postoje k biologickému rodiči dítěte ze strany nevlastního rodiče (adoptivní rodiče, pěstouni, rodiny po přijetí embrya v rámci asistované reprodukce, surogátní matka – náhradní matka).

    Předpokladem pro pěstování této životní formy je řád v systému rodiny. Rodiče mají první místo tím, že přišli první a tím, že si je vzájemně dávají. Děti mají druhé místo. Rodiče dávají bezvýhradnou lásku, bezpečí, péči, orientaci v hodnotách, vzor a postupně možnost k osamostatnění a dítě tyto dary přebírá. v sourozenecké skupině má každý z nich místo podle doby narození (prvorozený má první místo, druhorozený má druhé místo atd.).

    Přirozenou prevenci zbytečných konfliktů zajišťuje důsledná výchova tím, že určuje pravidla a stará se o jejich dodržení. i zde platí působnost vzoru. Rodiče dodržují tatáž pravidla, která zavedli pro děti. Ve výchově dětí mělo dbát na to, že vyslovené „ano“ je „ano“ a vyslovené „ne“ je „ne“, aby se dítě dokázalo orientovat a samo v budoucnosti bylo důsledné a dokázalo jasně vyjádřit svoje pocity, potřeby, požadavky.

    Tento životní styl slouží ve své podstatě jako prevence rozvratu rodin, vztahů a poruch vývoje jednotlivých osobností.

    Takovéto působení v rodinách, založené na empatii, může v budoucnosti zcela jistě ovlivnit chování celé společnosti a daleko více se bude dařit mimo jiné i solidaritě s lidmi nemocnými, starými a obecně neschopnými se o sebe postarat.

    Skripta Škola lásky v rodině od PhDr. Jiřinky Prekopové 


    Dajte o nás vedieť na sociálnych sieťach. Ďakujeme!